12. 4. 2011

Nechť je EU PES přínosnější než INDOŠ

V minulém článku jsem spekuloval nad tématem, v čem je EU PES podobný projektu INDOŠ a čím se od něj odlišuje. Dle mého názoru stávající průběh spíše nahrává úvahám, že faktické dopady stávajícího projektu budou pro naše školství srovnatelné jako projekt minulý.
Toto konstatování mi radost nedělá, takže co s tím?

Klíčové faktory stávajícího stavu

Nejprve se pokusím uvést faktory stávající realizace projektu EU PES, které se dle mého názoru samovolně nezmění:
  • nejvíce finančních prostředků míří do pořizování ICT
  • mezi dodavateli se vyprofilovala silná uskupení, která si vzájemně konkurují
  • akce takového typu vyžaduje zdroje pro funkční a efektivní řízení (a s tím spojenou administrativu)
  • není zřejmá vize celého projektu a z toho plynoucí strategické cíle
Uznávám, že celý problém zjednodušuji. Při tomto vědomí si navíc dovolím první dva faktory označit jako přirozený výsledek vztahu dodavatelé – školy. Dodavatelé si připravili vhodný obchodní plán a školy jej přijali za svůj.
Problém však vidím ve zbývajících dvou faktorech, které dle mého sodu vyžadují změnu přístupu ze strany "investora" a tím je MŠMT. Pokud se tak nestane, převezmou v této oblasti aktivitu dodavatelé, nikoliv školy – ty tu možnost měly a stávající stav dokládá, že na ni nezaměřily svou pozornost. Považuji za mrhání energií zjišťovat příčiny. Spíše jde o to, hledat východisko. Ponecháme-li jeho nalezení na dodavatelích, budou jejich kroky především motivovány udržitelným obchodním vlivem. Ten dle mého soudu bude podporovat pouze takové modely, které budou založeny na "snadno a široce uplatnitelných polotovarech" – to ale různorodosti a flexibilitě příliš nepřidá.

Kde je nejvíce potřeba pomoci s řízením projektu?

Možná si vysloužím kritiku čtenářů, ale věřím, že lidé zodpovídající za zprocesování projektu EU PES vyvíjí výrazné úsilí jej kvalifikovaně uřídit. Z pohledu hierarchie řízení lze tyto lidi z odborů MŠMT povětšinou zařadit do úrovně "středního managementu" a ten má mimo jiné za úkol zajistit monitoring a soulad se závaznými dokumenty.
Problémem však je, že vyšší i nižší články řízení snad ani neexistují.
Pokud si položíme otázku, jakou úlohu má plnit "top management", pak to povětšinou spojujeme s definováním vize, jejím vykomunikováním s cílovými skupinami a následným vedením středního článku řízení (případně dohledem nad ním). Mohl bych teď glosovat jevy, které nastartovaly vládní krizi, nicméně bych tím "znehodnotil" důležitost "nejvyššího článku řízení". A ten dle mého názoru v případě projektu EU PES chybí, případně je nečitelný. Buďme však realisté, toto se pravděpodobně nikterak zásadně nezmění.
Na druhém pólu je pak tzv. "liniový management" a ten s dovolením vsadím do regionů a do škol. Zdánlivě bychom jej přiřazovali k ředitelům, nicméně si myslím, že tato úvaha je lichá. Tito lidé totiž k tomu povětšinou nemají patřičné kompetence - teď nemluvím pouze o odborných, ale o organizačních, administrativních a především časových. Takže na této úrovni řízení dle mého soudu chybí nezávislí regionální manažeři, kteří budou ředitelům škol k dispozici a to "na místě" nikoliv v režimu "call či FAQ centra". V této souvislosti uvedu dva příklady:
  • V rámci projektu INDOŠ fungovali oblastní manažeři. Jelikož jsem sám byl jedním z nich, vím, že jeho úloha měla být především "poradenská" a "řešitelská". Nejednalo se tedy o prosazování zájmu "regionálního dodavatele techniky či LAN". Ale také se stávalo, že jsem musel usměrňovat nereálné požadavky ředitelů či zřizovatelů.
  • Právě vrcholí přípravy na první ostrou celorepublikovou maturitu. I v tomto případě mám možnost býti poblíž realizace a vím, že fungují regionální manažeři. Nicméně v tomto případě nedokáži posoudit jejich kompetence a míru účinné pomoci. Doufám jen, že jejich působení většina ředitelů škol ocení, i když dozajista nebude z jejich pohledu spokojenost stoprocentní.
Oba příklady poukazují na to, že model "regionálních manažerů" není ve školském prostředí ničím neodzkoušeným. Pokud by tedy "top management" našel způsob takového posílení "liniového managementu", pak jsem přesvědčen, že by to pomohlo celému projektu - ať už by se jednalo o MŠMT jako garanta projektu nebo samotné realizátory na úrovni školských projektů. Přitom by se nejednalo pouze o překonání krize; tým regionálních manažerů by byl jistě využitelný i v rámci plánované implementace EU PES do středoškolského prostředí. Přitom finanční zdroje jsou taktéž k dispozici, OP VK má přece v oblasti čerpání nemalý skluz.

Abych doložil, že si nechci hrát "po bitvě na generála", tak si dovolím pár odkazů na mé dřívější články: