Je to přes rok, kdy jsem na jedné krajské konferenci vystoupil na téma Školský informatik a jeho role v projektu EU PES (viz Hodnotím (si) pracovní dílnu k EU peníze školám), přičemž jsem se snažil přimět přítomné k porovnání minulého projektu INDOŠ a tehdy blížícího projektu EU PES. A to ve snaze poučit se z chyb.
Nedávné diskuse na různých setkáních a fórech mě přiměly se k tomuto tématu vrátit.
INDOŠ a/nebo EU PES po roce
Vrátíme-li se o rok zpět, pak jsem se na dané akci jsem se opíral o následující prezentaci (danému problému se věnuje třetí snímek). Úmyslně ji ponechávám beze změny:
Nedokáži objektivně posoudit mé odhady. V jedné věci jsem se určitě mýlil, když jsem zdůrazňoval, že EU PES na rozdíl INDOŠe povede k větší motivaci a tím pádem k rozvoji potřebných kompetencí.
V čem jsou oba projekty (prozatím) rozdílné?
- Především v "dodavatelsko-odběratelských vztazích". Absence generálně-dodavatelsko-centralistického pojetí oprávněně dává projektu EU PES punc mnohem vyšší transparentnosti. Díky tomu jsme svědky konkurenčního boje, byť v nemalé míře zúženého pouze na pár dodavatelských uskupení a víceméně s omezenou škálou zboží (především interaktivních tabulí). Tento boj má z pohledu školství pozitivní vliv na ceny nabízeného zboží, což je taktéž výrazný rozdíl.
- Dalším důležitým faktem je to, že projekt EU PES myslí na odměny učitelům. Tyto jsou však spojovány především s tvorbou digitálních učebních materiálů.
- Třetím rozdílem je posun svobody za rozhodování na vedení škol. To však sebou nese i posun zodpovědnosti za realizaci, což je mimo jiné spojeno i s administrativou (ne-li "evropskou" byrokracií - zlaté doby pilotních projektů SIPVZ).
- Z mého pohledu poslední zásadní rozdíl je spojen s řízením projektu a to na všech jeho úrovních (od "top managementu" po "vojáky v poli"). Zde si přiznejme, že prozatím EU PES dostává od INDOŠe docela solidně na frak. INDOŠ byl z pohledu řízení zvládnutý násobně lépe (řekl bych až precizně).
V čem jsou oba projekty (prozatím) stejné?
Pravděpodobně je málo skupin, které by toužili po hledání společných prvků. Přesto musím konstatovat, že srovnatelných atributů k mému zklamání přibývá. Já považuji tři za zásadní.
- Prvním z nich je faktické propojení s ICT. INDOŠ si však na nic nehrál, kdežto projekt EU PES byl prezentován v mnohem širším měřítku (skoro jako "zázračná hůlka", která vyřeší nákup učebních pomůcek včetně učebnic, techniky pro budoucí online testování a zároveň výrazně posílí mzdové prostředky).
Data, která máme k dispozici, ukazují, že školy využívají především šablony na ICT, přičemž výraznou měrou dané prostředky skončí právě v materiálu. A to nemluvíme o tom, že pravděpodobně nemalé procento pořizovacích nákladů u zbývajících šablon také skončí v ICT. K konečném důsledku to může dopadnout tak, že EU PES bude stejně jako Indoš především o nákupu ICT. - Oba projekty mají (do vstupu EU PES i do života středních škol) alokovány stejné prostředky - 4,5 mld. Kč. Přitom tvrdím, že stejné množství finančních prostředků půjde do pořízení techniky. Z toho plyne, že zbytek financí jde do "lidí". Zdánlivě rozdílnost nemusíme rozvádět, ale ve skutečnosti to tak jednoznačné není (narážím na "ztracenou miliardu" v Indoši) .
- Za klíčové však považuji to, že oba projekty fakticky nemotivují nebo poněkud mírněji řečeno "motivují k volbě cesty nejmenšího odporu". V mých očích to pak vede k minimálnímu rozvoji kompetencí, ať už v rovině "pedagogické" či "manažerské".
Mohu-li tedy shrnout prozatímní stav, pak projekt EU PES od INDOŠe odlišuje vyšší míra transparentnosti, ale také podcenění řízení celého projektu. Naopak oba projekty jsou prozatím velmi podobné v nedomyšleném pořizování ICT s rizikem, že ve střednědobém horizontu to nebude mít očekávaný vliv na posun kompetencí (žáků, učitelů i ředitelů) potřebným směrem – minimálně v oblasti ICT gramotnosti.
Dá se s tím něco udělat? Tvrdím, že ano ... v příštím článku ;-).
Dovolím si mírně nesouhlasit. Máte pravdu, že byrokracie je v EU PES přebujelá. Avšak pro motivaci a zvyšování kompetencí je jak pro mne (jako učitele) i pro mé mladé kolegy výrazně přínosnější pořídit si jeden pořádný počítač a pomocí něho řešit další věci, přípravy, komunikovat s podobně zaměřenými kolegy, inspirovat se na internetu než řešit soustu jiných "měkkých" záležitostí, keců, plánů...
OdpovědětVymazatDovolte mi napsat důvod: Protože stejně dříve nebo později skončím u toho, že ten počítač někde potřebuji.. Na té 8 let staré technice se během přestávky ani nepřihlásím, natož abych si otevřel prohlížeč a nechal se inspirovat třeba vaším blogem. Takže ano, řešme i jiné projekty,blogy, nakupujme z šablon i něco jiného než PC, ale stejně to nemění nic na tom, že technika je základ a teprve když funguje, můžu řešit jiné plány, kompetence a pod.
Dobrý den,
OdpovědětVymazatshoduji se s Vámi u konkretizace nakupovaného ICT = počítač; já osobně bych byl ještě přesnější a hovořil bych o mobilitě, tedy například notebooku. Jakmile ale k tomu přidáte ještě interaktivní tabuli a další ICT prostředky, pak se materiální vstupy stávají "jednotvárnými". Nicméně budiž ...
Jenže tyto "investice" výrazně omezují možnosti využití financí i pro zajištění minimálně lidských zdrojů (ať už na úrovni mezd či dodávkou služeb)!
V takovém případě se ale "měkké" dovednosti dostávají do roviny "dobrovolnosti". A s tím zásadně nesouhlasím.
Navíc řízení projektu takového rozsahu vyžaduje jistou míru "zprocesování" (včetně "papírování"). A to bez plánování, "kecání" (tedy porad různého charakteru) a dalších "manažerských" kompetencí nejde ani na té nejnižší (školní) úrovni. Nemyslím si, že by tyto úkoly měly být v režimu "běžné mzdy" – nebo jsme se nepoučili z "akcí Z" při tvorbě ŠVP?
V tom máte naproastou pravdu. I u nás to dopadlo tak, že vše jde na techniku a tu administrativu děláme jen tak mimochodem, vlastně zdarmo. A navíc - v projektu nemáme započteny žádné peníze na zprovoznění techniky, instalaci systémů a SW, zaškolení. tak nějak se předpokládá, že to bude dělat koordinátor ICT zdarma a že to zabere hodinku až dvě.
OdpovědětVymazat