Projektový školský informatik pracuje pro svůj region

Tímto svým příspěvkem uzavírám trilogii úvah, která začala článkem Přichází zlaté časy pro informatika na základkách? a na to navázal článek Školský informatik projektovým manažerem. Tentokrát roztočím kolo myšlenek nad otázkou, jak zajistit pro základky informatika tam, kde není.
Na začátku si dovolím poněkud osobnější "retro". Bezmála 10 let jsem "řídil tým" tří učitelů v regionu, který nabízel roli "školského informatika" těm školám, které o to projevily zájem. Každý z nás měl přibližně poloviční úvazek a po zbytek "pracovní doby" jsme zajišťovali služby nejen pro školy "své", ale díky týmové práci byl prostor i pro uspokojení potřeb dalších škol. Přitom náš akční rádius nepřesáhl mikroregionální úroveň (řekněme 20 km "od centra"). Vše fungovalo do momentu než přišel na scénu INDOŠ. Asi nemusím vysvětlovat, jaký "barevný" cejch získaly školy, které s námi spolupracovaly ... a bylo po spolupráci.
Výše uvedené řádky ale nepíši z důvodu "brečení nad rozlitým mlékem", ale abych poukázal na to, že následující úvahy "nesypu jen tak z rukávu".

Které školy nemají svého informatika?

Nejprve bych se chtěl omluvit za jistou bagatelizaci při odpovědi na tuto otázku. Zároveň použiji vylučovací metodu. S informatikem tedy nemívají problém:

• střední školyNicméně jejich vnitřní potřeby jsou takové rozsahu a obsahu, že své informatiky nemohou "exportovat" pro potřeby mikroregionu.
• základky mající "svého ICT machra"
  A když už ho mají, tak se jej snaží udržet zuby nehty - o jeho "exportu" nemůže být ani řeči, protože kvalitní ajťák bývá vhodným nástrojem v "mikroregionálním konkurenčím boji" s ostatními základkami.
• základky ve velkých městech (řekněme, že rozlišovacím prvkem je to, že město má primátora)
  Na základě mých zkušeností z debat z kolegy takové školy nahrazují "nedostupnost informatika" ekonomicky přijatelným outsourcingem poskytovaným místní firmou či živnostníkem. Nicméně i zde je "export" problematický a to minimálně z pohledu "akčního rádia" (o jisté sounáležitosti k danému mikroregionu ani nemluvě).

Shrneme-li to, pak problém má nemálo škol v menších městech a především vesnické školy a malotřídky (mimochodem hlavní cílové skupiny jak INDOŠe tak EU PES).

"Trojková obec" má svého školského informatika

Nejprve k pojmu "trojková obec" - po rozpadu okresů se jedná o města, která disponuje rozšířenou působností v oblasti státní správy - mimo jiné mají odbory školství. Tyto obce pak mají ve svém "akčním rádiu" na starosti kromě "svých městských" základek i vesnické školy a malotřídky.

Bylo by však liché se domnívat, že tyto obce mají potenciál k tomu, aby poskytovaly školského informatika ze "svých" zdrojů. Mimo jiné i proto, že mzdové prostředky nejsou v kompetenci zřizovatele, ale kraje. Je tedy navýsost důležité takovou "trojkovou obec" namotivovat k tomu, aby se aktivně zapojila do řešení daného problému - a to nejen na úrovni "svých" škol, ale ve vztahu k celému svému mikroregionu. A to dle mého názoru nepůjde jinak než nalezením "nadstandardních zdrojů", nezřídka nabízených prostřednictvím různých projektů.

Samozřejmě podstatnou otázkou jsou "lidské zdroje". Rozklíčujme školského informatika do jeho dílčích rolí (viz http://david.hawiger.cz/role-profesni/ict-ve-skolstvi/skolsky-informatik). V takovém případě je poptávka primárně orientována do oblasti technické a manažerské. Nicméně i metodická pomoc by byla pro vesnické školy a malotřídky nesmírně užitečná, pokud by byla dostupná po ukončení přímé vyučovací povinnosti (česky řečeno, až skončí výuka a to proto, aby se nemuselo suplovat). Zbývá tedy role učitelská a tu bezesporu musí řešit každá škola sama - přitom ochota přijmout úlohu učitele informatiky dozajista vzroste v momentě, kdy bude mít příslušný pracovník oporu v technické, manažerské i metodické oblasti a to pokud možno co nejblíže. 

Dalo by se tedy říci, že region by "uživil" školského informatika s dostatečnými technickými a metodickými zkušenostmi a manažerskými kompetencemi především na úrovni projektového řízení. Je nabíledni, že takoví lidé po ulicích menších měst zrovna neběhají a to i přes aktuálně probíhající krizi. Nicméně právě zde projekt EU PES nabízí školám v regionu možnost vzájemné kooperace - viz můj námět Radím, koučuji, (spolu)řídím v projektu EU peníze školám. 

A co pro to může udělat stát?

Nejprve si dovolím obrátit pozornost na dokument Akční plán Škola pro 21.století, na kterém jsem měl tu čest se spolupodílet. Jedná se o konkretizaci koncepce, kterou schválila vláda již v roce 2008. Tento materiál definuje čtyři pilíře, o které by se měly opírat veškeré aktivity podporující využívání a rozvoj ICT v regionálním školství (str. 10-13):

1. Tvorba, sdílení a zpřístupnění digitálního obsahu
2. Rozšíření výukového prostředí o využití online služeb a sociálních sítí
3. Podpora všem školám prostřednictvím regionálních Školních center
4. Zpětná vazba pomáhající růstu školy

Všimněme si, že první a druhý pilíř je nosnou myšlenkou projektu EU PES. Otázkou je, nakolik jsou školy připraveny investovat do lidí, kteří by měli konkrétním způsobem budovat tyto dva pilíře a následně se o ně opírat - ba co víc, poskytnout je ostatním. Prozatím mám obavy, že vize EU PES se zužuje do řešení technického zázemí bez jasné provázanosti právě s těmito pilíři. A to zvláště v souvislosti s druhým pilířem - ten je totiž nezřídka vnímán jako hrozba pro zájmy komerčních aktivit (viz článek Odborníci varují: Učitelé a žáci jsou až příliš závislí na internetu).

Čtvrtý pilíř podle mých informací hodlá řešit Výzkumný ústav pedagogický - viz aktualita Škola21: ICT ve školách kvalitně, která se jednoznačně opírá o přílohu č.1 Akčního plánu. 

Nicméně se jaksi zapomíná na třetí pilíř. Přitom právě regionální školní centra by mohla výrazným způsobem ovlivnit směr projektových záměrů EU PES základních škol ve "svém regionu". Minimálně by pomáhaly na úrovni technické a manažerské. U projektu Škola21 by naopak hrály výrazným způsobem úlohu metodickou.

Závěr

Na jedné straně motivovaná "trojková obec" (=Ministerstvo pro místní rozvoj), na straně druhé motivovaná vybraná základka jako "regionální školní centrum" (=Ministerstvo školství). Obě ministerstva mají do roku 2013 k dispozici nemalé částky z "evropských fondů". Tak proč by to sakra nemělo jít?