Přichází zlaté časy pro informatika na základkách?

Předpokládám, že většina základní škol v ČR se začíná vážněji zaobírat projektem EU peníze školám (dále EU PES). A je pravděpodobné, že informační technologie budou nedílnou součástí většiny projektových záměrů. Takže chtě nechtě, školský informatik bude nemalou měrou poptáván.

Než budu pokračovat dále, chtěl bych se odkázat na jeden můj starý článek s názvem Lesk a bída školních informatiků, na který pak navazoval článek Je školský informatik partnerem nebo rukojmím?. Odkazuji se na ně, abych mohl svou následující úvahu dostat do příslušného kontextu.

Školský informatik na základce...

... je dozajista osobou vysoce poptávanou. Existuje-li na škole pracovník v této "funkci" (schované do kabátů ICT metodiků či koordinátorů), pak nezřídka jeho pracovní náplň svým obsahem i rozsahem přesahuje průměrnou pracovní dobu pedagogického pracovníka. Ti z vás, kteří jste si přečetli výše uvedené starší články, mi dají doufám za pravdu, že v této oblasti jsme za posledních 10 let moc kupředu nepokročili. Ba právě naopak. Srovnáme-li "požadované kompetence" před rokem 2000 se současnou poptávkou, tak rozhodně neodpovídají "benefitu" v podobě sníženého úvazku u ICT metodika.
Přitom jedna skutečnost je ještě horší. I v roce 2010 je nemálo základek, kterým se může o kompetentním školském informatikovi jenom zdát - a nejsou to jen malotřídky.
Samotného by mě tedy zajímala studie, která by porovnala tento jev v roce 2000 a dnes. Nicméně spokojím se i s inspekční zprávou ČŠI z minulého roku.

Projekty na základce...

Problematika "projektů" ve školství je velmi široká a také vcelku diskutovaná - od "projektové výuky" až "po evropské projekty". Nicméně pro mé další argumenty postačí, když se omezím pouze na projekty "střednědobého či dlouhodobého" rozsahu a dosahu, které více či méně řešily případné využívání ICT na školách.
Po roce 2000 se objevila zkratka SIPVZ, která je dodnes v povědomí školských informatiků a vedení škol - to je dle mého soudu důkaz toho, že se jednalo o dlouhodobý projekt (navíc celorepublikového významu). V každém případě je však nutné jej rozdělit do dvou fází - první byla charakteristická centrálním pojetím (INDOŠ), druhá pak liberálně-individualistickým (pilotní projekty SIPVZ). Přitom obě tyto fáze byly a stále jsou spojovány s údajnou malou mírou kompetencí škol (především základek) v oblasti projektového řízení. V období INDOŠe dokonce tento argument "oficiálně" ospravedlňoval generálně-dodavatelsko-auditorský centralismus. V období pilotních projektů SIPVZ pak dle mého názoru základky doplácely na to, že o realizaci projektů většinou rozhodovaly zřizovatelé středních škol.
Přístup k "evropským penězům" (dříve "Lidské zdroje", teď "Vzdělávání pro konkurenceschopnost") měl pozitivně zhodnotit zkušenosti především z druhé půle SIPVZ. Ukázalo se však, že základky "údajně neumí podávat projekty" a proto se zrodila myšlenka "šablon".

Školský informatik a EU PES

Troufám si sebevědomě tvrdit, že v konceptu EU PES je skryto jedno významné riziko.
Má-li základka "svého" školského informatika, pak po něm bude poptávána další práce, a to chce čas! Argument o jejím případném zaplacení neobstojí, protože školský informatik povětšinou již nemá odkud potřebný čas vzít! A nezapomeňme, že na základkách povětšinou školský informatik bývá učitel!
Záhy se tedy dle mého soudu ukáže, že pro základky bude z pohledu informačních technologií jednodušší "nakoupit hotová řešení" - a tomu je uzpůsoben marketing a public relations (například viz Odborníci varují: Učitelé a žáci jsou až příliš závislí na internetu). To nakonec opět povede k závěru, že základky neumí realizovat projekty samostatně. Kruh se opět uzavře...

Nevím jak vám, ale mě se to vůbec ale vůbec nelíbí.