Ti z nás, kteří mají zkušenosti z "přebíráním" autorských děl pro své materiály (byť využívané pro vzdělávací účely), ví, že je nezřídka problém zajistit jejich korektní využití. Lze to tedy vyřešit nějak efektivně?
K sepsání těchto řádků mě přimělo několik skutečností:
- Před několika lety jsem byl požádán, abych o autorském zákoně hovořil na seminářích, které byly cíleny na školské prostředí.
- Sám jsem několikrát zjistil, že autorské dílo, které jsem vytvořil nebo se na něm spolupodílel, bylo využíváno v rozporu s autorským zákonem.
- Ve své pedagogicko-manažerské praxi jsem několikrát musel řešit, jak uspokojit poptávku mých kolegyň a kolegů "vyrovnat se" s tvorbou vzdělávacích materiálů tak, aby odpovídaly autorskému zákonu.
- ... a především obsah článku na České škole Pozor na chybný výklad komerčního díla!
Autorský zákon je příkladem "právní džungle"
Je-li tedy v projektu EU-PES primárním úkolem učitele vypracování "DUMky" (nebo-li elektronického a veřejně přístupného vzdělávacího materiálu), pak je problém dodržování autorského zákona vcelku logický a tudíž vymahatelný.Musím však na rovinu říci, že se jedná opět o "formální bariéru" při práci učitele, která může negativně ovlivnit časovou náročnost a tudíž konečný finanční efekt. Ačkoliv se snažím ctít závazná pravidla, musím bohužel konstatovat, že stávající znění autorského zákona nereflektuje "internetovou dynamiku doby" - shodou okolností jsem si nedávno přečetl článek Bitva o autorské právo v digitální éře. Vyhledání a následné použití "drobného díla" (například v podobě fotky či klipartu) se může stát i hodinovou detektivní prací, zda náhodou neporušuji autorský zákon.
I přesto, že na České škole vyšel zdařilý článek od právničky s názvem Praktické otázky z autorského práva pro učitele (skutečně doporučuji k přečtení), nejde tento právní pohled ke kořenu věci - lze to řešit nějak přijatelně?
Chci použít dílo někoho jiného? Měj čisté svědomí!
My učitelé bychom měli mít k duševní práci velmi blízko. Respektujme tedy to, že si někdo s vytvořením díla dal tu práci a měl by být alespoň uveden jako autor. A za dostatečně korektní považuji to, když potřebné informace uvedu přímo u využitého díla. O jaké informace jde, k tomu nám pomůže autorský zákon, konkrétně §31:Do práva autorského nezasahuje ten, kdo užije zveřejněné dílo v přednášce výlučně k účelům vědeckým nebo vyučovacím či k jiným vzdělávacím účelům (písm.c). Vždy je však nutno uvést jméno autora, nejde-li o dílo anonymní, nebo jméno osoby, pod jejímž jménem se dílo uvádí na veřejnost, a dále název díla a pramen.
Uvedu tedy příklad v podobě obrázku na Internetu, který dle mého názoru plně vyhovuje tomuto paragrafu:
David Hawiger, Google weby = centrální body výstupů
Informace uvádí autora a název internetové stránky, kde je obrázek využit. Určitě "právní purista" může namítat, že informace nejsou úplné a "internetový fanda" se odkáže na stránku Citace.com, Tvrdím však, že mnou uvedený přístup je nejefektivnější... a zároveň postupuji s čistým svědomím. Možná bych uznal argument, že při tisku se ztrácí internetová adresa na stránku, která obsahuje dané dílo. Ale při správném využití vyhledávače získáte potřebný zdroj do minuty.
Dávám své dílo na internet. O poznání větší oříšek.
"Mediální vlny" sice rozvířil problém, který je řešitelný relativně snadno (využití autorského díla někoho jiného). Máte-li však digitalizovat a poskytnout ostatním "bezúplatně" své autorské dílo (a to v rámci EU PES musíte), pak je to komplikovanější.
Cest je totiž několik - od uplatňování práv osobnostních i majetkových přímo autorem po předání díla kolektivnímu správci (je-li vůbec nějaký takový pro vzdělávací materiály - není-li, stálo by za to o tom začít uvažovat).
Za sebe bych doporučil "zlatou střední cestu" v podobě zaměstnaneckého díla dle §58 autorského zákona. Ačkoliv se to možná učitelům nezdá, toto řešení je pro ně výhodnější než pro jejich zaměstnavatele. Když to zjednoduším, pak učiteli zůstávají práva osobnostní (včetně případné odměny) a práva majetková přechází na zaměstnavatele. Ten pa musí řešit, jak zajistí zveřejnění díla, jeho distribuci a případně následné vymáhání respektování autorských práv v případě jejich porušení. Proto s dovolením své poslední dvě rady nabídnu právě zaměstnavatelům:
- Dohodněte se zaměstnancem na konkrétní podobě nakládání s jeho autorským dílem. Dodatek k pracovní smlouvě nebo odstavec v DPČ či DPP to bezesporu dostatečně pokryje.
Nechcete-li (nebo nemůžete-li) na autorském díle po jeho zveřejnění vydělávat, pak v takovém právním vztahu využijte licenci Creative Commons. - Chcete-li vytvořit a spravovat vlastní "školní úložiště vzdělávacích objektů" (ať už je jedno nebo vícero), pak si připravte elektronický dokument, kterým ošetříte majetková práva na všechny umístěné vzdělávací objekty. Na tento dokument se pak zřetelně odkazujte na úvodní stránce každého datového úložiště.
Chcete-li i v tomto případě využít licenci Creative Commons, pak využijte jednoduchý formulář, který vám připraví HTML kód. Ten poté využijete na úvodní stránce úložiště... koneckonců se stačí podívat na spodní část mého blogu ;-).
Žádné komentáře:
Okomentovat