4. 2. 2011

Má rodič možnost posoudit kvalitu školy?

V poslední době jsem se snažil dosti provokativně upoutat pozornost na to, že rodič prvňáka rozhoduje při výběru školy podle kritérií, které přímo nesouvisí s kvalitou vzdělání.
V tomto článku se tentokrát pokusím o pozitivní pohled a zaměřit pozornost na myšlenku, která by snad stála za realizaci.

Rodič se má zajímat o kvalitu škol ve svém regionu

Pohybuji se v regionálním školství už nějaký ten pátek a často slyším, že rodiče nemají zájem o dění ve škole - a to až natolik, že nezřídka je neuvidíte ani na třídních schůzkách. Bohužel je to fakt...
Nicméně si myslím, že rodiče o informace stojí. Navíc je dle mého soudu poptávají čím dál tím více, přičemž se již nesoustředí výhradně "na známky" (mimo jiné proto, že přestávají mít vypovídající hodnotu). Bohužel školy povětšinou investují energii do "informací", které buď přímo nesouvisí se vzděláváním (kroužky, fotky z výletů apod.) nebo jsou pro rodiče nesrozumitelné (školní vzdělávací programy, výroční zprávy apod.). Navíc v době, kdy školy "bojují o každého žáka", se využívají i manipulativní metody, které občas dokonce směřují k diskreditaci "konkurence" - "romská otázka" budiž toho příkladem.
Většina rodičů na "tuto hru" přistoupí, o čemž svědčí vysoké procento jejich spokojenosti s naším školstvím. Bohužel však odborné studie a analýzy hovoří o opaku - úroveň našeho vzdělávání se propadá. Tento rozpor ale nemůže řešit rodič, to je povinností škol a jejich zřizovatelů. Školy by měly přehodnotit svůj "informační" tok, zřizovatel by pak měl mít zájem o informace měřitelné a především veřejně dostupné. Díky tomu pak budou porovnatelné - a tuto "pravomoc" ponechejme na rodičích.
V jednom ze svých článků jsem poukázal na jednoduchý příklad, kdy se zřizovatel pokusil nabídnout "porovnání" škol. Problém byl však v tom, že víceméně převzal informace "nesrozumitelné" a pro porovnávání navíc příliš rozsáhlé. Proto si myslím, že užitná hodnota je v konečném důsledku u tohoto pokusu malá - byl však nastaven správný směr.

Přístup státu

Stát prostřednictvím ministerstva školství spojuje měřitelnost kvality školy s testováním. Mediálně nejznámější je státní maturita, v poslední době však může informovaný rodič registrovat i vůli státu "měřit kvalitu" v 5. a 9.ročníku základních škol.
Předesílám, že jsem již přes 10 let příznivcem "celorepublikového ověřování". Nicméně se zájmem čtu odbornou polemiku na toto téma a v mnoha případech dávám za pravdu i "druhé straně". Obě strany však pravděpodobně vnímají, že rozjetý "ministerský" vlak se pravděpodobně nezastaví. A právě proto bych chtěl obrátit pozornost na některé skutečnosti, které lze vhodnou "regionální" politikou ošetřit:

  1. Měření kvality nesmí být nástrojem "celostátní" moci. Něco jiného však je, pokud je tato "moc" ponechána rodiči.
  2. Tam, kde je to možné, se nemá prezentovat "absolutní naměřená hodnota", ale "přidaná hodnota". Jinak řečeno, důraz nemá být kladen na to, "jakou známku žák dostal", ale "o kolik se zlepšil".
  3. Nesmí se porovnávat pouze výstupy z testů a už vůbec ne výhradně z těch "celorepublikových". Region s určitou spádovostí by měl mít potenciál doplnit si hodnocení škol o vlastní kritéria.
  4. Celostátní testování nemusí být "v čase zakonzervované" a už vůbec ne "na věky věkův". Přesto region může být flexibilnější a hlavně může více propojit ověřování s osobní zkušeností žáka (například propojením úloh s daným regionem).

V této věci si dovolím ještě jednu osobní poznámku. Již přes rok působím v prostředí, kde se "peče státní maturita".  Musím říci, že jsem se hodně naučil. Mimo jiné se mi potvrdilo, jak náročné je sestavit "dobrý test" - ale také, že to jde. A taktéž jinak nahlížím na "projekty", které jsou nabízeny školám právě v rámci posuzování "jejich kvality" - minimálně, že "to něco stojí".
To mě vede k přesvědčení, že region má potenciál pro vlastní "ověřování" základních škol - jen to bude něco stát.

Hranicko může do roku 2013 měřit kvalitu svých základních škol "z evropských peněz"

Zopakuji nepříjemné skutečnosti - poslední mezinárodní studie o vzdělávání jasně prokázala, že naše úroveň ve srovnání se světem hrozivě klesá. Národní studie pak doložila, že Olomoucký kraj je v celorepublikovém měřítku na 4. místě od konce (takže dost špatně). K mé lítosti tvrdím, že v rámci našeho kraje nepatří Hranicko mezi výkvět. To dle mého názoru vyžaduje akci!
V rámci "evropských peněz" ještě můžeme do konce roku 2013 nastavit pro náš region model, který by umožnil "měřit kvalitu vzdělávání" na našich základních školách (včetně malotřídek). A když najdeme vhodný způsob spolupráce kompetentních lidí z Hranicka, pak můžeme být do budoucna "nezávislí na celostátních manýrech". To mimo jiné povede ke zmírnění negativ "celostátního testování" a přetavíme je do pozitivního směru. Minimálně:

  • k odklonu od "porovnávání absolutních hodnot" k měření "přidané hodnoty"
  • k rozšíření vzdělávacích oblastí, které budeme měřit, a to nad rámec "celostátní češtiny a matematiky"
  • na základě kvalitativních ukazatelů souvisejících se vzděláváním umožnit rodičům z regionu uplatňovat svou "moc" při výběru školy


Vážení rodiče, školy a zřizovatelé,
chce to ale jednat - dle mých informací další kolo "rozdávání evropských peněz" v Olomouckém kraji proběhne již v dubnu tohoto roku. Bude-li z vaší strany zájem a vůle, jsem připravený přiložit ruku k dílu. Jsem-li vnímán jako potenciální zdroj konfliktů, pak můžu alespoň pomoci se sestavením základního rámce takového projektu.

Žádné komentáře:

Okomentovat