Právo, moc a kompetence vedení města Hranice

Začnu nejprve mou příručkou "Kdo chce kam". Od jejího sepsání jsem ji již několikrát s úspěchem použil a při určitých jednáních a spolupráci pomohla i mým kolegům. Přirozeně je zaujala hned první stránka, týkající se posuzování osobnosti. A nejčastěji jsme se "točili" kolem odlišení "pravomocné" a "kompetenční" roviny (ve školství je slovo "kompetence" teď dosti (ne)populární).
Takže se pokusím tyto dvě roviny vysvětlit na příkladu ze života - a proč netnout do živého, že?

Čeká-li někdo na základě nadpisu článku něco "šťavnatého" asi ho zklamu - budu se bavit o nezáživném školství a navíc o mé osobě (takže budu s objektivitou na štíru).

Nejprve fakta

V červnu 2009 proběhlo první kolo konkurzního řízení na pozici ředitele ZŠ Šromotovo. Vítěz konkurzu, kolega Habermann, byl konfrontován s podmínkou, kterou zmiňuji v článku Rok 2009 skončil, zapomeňme...? (konkrétně čtvrtá odrážka - tedy zamezení mé působnosti minimálně na ZŠ Šromotovo). Radní města Hranice se rozhodli doporučení konkurzní komise neakceptovat a vyhlásili druhé kolo. Toto kolo proběhlo na začátku podzimu roku 2009 se stejným výsledkem - vyhrál kolega Habermann. I v tomto případě zazněla podmínka stejného významu - tentokrát však již radní k 1.11.2009 oznámili, že doporučení konkurzní komise akceptují a kolega Habermann 1.2.2010 nastoupil na pozici ředitele.

A teď další, méně známá fakta:

1. Dne 30.11.2009 jsem poslal vedení města Hranice mail s žádostí o schůzku, na které by mi bylo vysvětleno, "o co se vlastně jednalo".
   Nedočkal jsem se žádné odpovědi.
2. Dne 11.12.2009 jsem adresoval danou žádost o schůzku přímo paní místostarostce jako osobě, která má ve svém "portfoliu" místní školství.
   Nedočkal jsem se žádné odpovědi.
3. Dne 29.12.2009 jsem požádal o vysvětlení pana starostu a to neformálním způsobem, jelikož se známe již z doby jeho působení v pozici ředitele základní školy 1.máje.
   V době, kdy jsem už žádnou reakci nečekal, jsem na tento mail obdržel odpověď (konkrétně 28.1.2010). Byla mi nabídnuta neformální schůzka v kanceláři starosty dne 1.2.2010. 
4. Dne 1.2.2010 (tedy v den, kdy kolega Habermann nastoupil do pozice ředitele základní školy Šromotovo) proběhla v odpoledních hodinách neformální schůzka s panem Wildnerem.
   Bylo rozebíráno více věcí, nicméně chci akceptovat neformální charakter debaty. Zaměřím se tedy na  vyjádření kolegy Wildnera, že nikdy nebyl přítomen u situace, kdy by jakákoliv podmínka vůči mé osobě byla vyřčena, natož aby nějakou takovou podmínku sám sdělil.
5. Dne 2.2.2010 jsem se tedy opětovně obrátil na paní místostarostku s žádostí o schůzku a vyjasnění si celé situace.
   Nedočkal jsem se žádné odpovědi.
6. Dne 9.2.2010 jsem svou žádost směrem k paní místostarostce opět opakoval, opět bez úspěchu.
7. Dne 16.2.2010 jsem se tedy obrátil na kolegu Bušinu (vedoucího odboru školství) a v neformálním duchu jsem ho informoval, že ohledně dané podmínky nejsem s to zjistit, kdo je jejím iniciátorem.
   Kolega Bušina mi obratem odpověděl, že je vázán mlčenlivostí, nicméně že se pokusí sjednat schůzku s kolegou Habermannem a najít přijatelné vysvětlení.
8. Dne 18.2.2010 se sešli kolega Habermann, kolega Bušina a paní Ondriášová na uzavřené schůzce. Výsledkem této schůzky byl údajně závěr, že se paní místostarostka se mnou spojí a domluví si se mnou schůzku, kde podá patřičné vysvětlení.
   Do dnešního dne se nikdo neozval.

Právo, moc a kompetence

Tak v čem je rozdíl?
Začněme tím, že tvrdím, že někdo z vedení města "vymyslel" podmínku, že Radek Habermann se stane ředitelem školy na Šromoťáku pouze tehdy, pokud se zaručí, že nebudu na této škole nikterak působit (byla vyřčena formulace "nulová působnost").

• Má vedení města k vyřčení této podmínky právo? Bezesporu ano, žijeme ve svobodné zemi.
• Má vedení města pro vyřčení této podmínky přidělenu moc? Bezesporu ano, není mocnějších osob ve městě, které mohou takto zasahovat do kompetencí ředitelů základních škol.
• Má vedení města pro vyřčení této podmínky patřičné kompetence? Bezesporu ne - a to ani na úrovni racionality (práva), ani v rovině emoční (nejsem si vědom toho, že by někdo z vedení města Hranice měl důvod si se mnou "vyrovnávat" účty) a doufám, že v rovině morální je tento přístup odsouzeníhodný.

Pohybuje-li se člověk v posuzování osobnosti (své či ostatních) v rovině pravomocné, pak vrcholnou úrovní této roviny je rovnováha práva a moci = pravomoc. Je-li však jedna z těchto složek dominantně využívána vůči ostatním, pak se začínáme ve vzájemných vztazích pohybovat v trojúhelníku oběť - vyděrač - zachránce.

Chce-li však člověk při posuzování osobností přejít do vyšší úrovně, kterou nazývám kompetenční, pak se snaží co nejvíce pohybovat v trojúhelníku svoboda - zodpovědnost - důvěra.

Nechám čtenáře posoudit, kdo se pohybuje v jaké rovině a v jakém trojúhelníku. 

---

Doufám, že jsem podal srozumitelné vysvětlení. Přesto, chcete-li další příklady, mám je v zásobě ;-) :

• Právo, moc a kompetence pedagogických pracovníků ZŠ Šromotovo v Hranicích
• Právo, moc a kompetence pedagogických pracovníků ZŠ Hustopeče nad Bečvou
• Právo, moc a kompetence školské rady při ZŠ Hustopeče nad Bečvou
• Právo, moc a kompetence vedení městyse Hustopeče nad Bečvou

A samozřejmě by mě zajímala i úvaha v duchu "Právo, moc a kompetence Davida Hawigera".