... ale popořádku.
Pololetí s pětkou z matiky
S nedostatečným hodnocením o pololetí mám nemalé zkušenosti jak na základce tak na střední škole. V tomto školním roce jsem se však setkal s tím, že (minimálně jeden) žák i jeho rodiče si z toho vůbec nic nedělali. Přesněji řečeno, přístup se ještě zhoršil - nulová aktivita ve výuce i mimo ni, katastrofální zápisy a narůstající absence. Ve třetím čtvrtletí bylo jasno - žák se nedá hodnotit.
Příčiny tohoto přístupu subjektivně vidím v následujících jevech:
Příčiny tohoto přístupu subjektivně vidím v následujících jevech:
- žák už jednou daný ročník opakoval a tudíž již za jakýchkoliv okolností postoupí do dalších ročníků;
- díky sociálnímu systému má rodina žáka své jisté a necítí potřebu spolupracovat se školou;
- lékař píše omluvenky žákovi, protože necítí spoluzodpovědnost za potenciální záškoláctví;
- sociálce postačí, když žák má co jíst, kde spát a má si co obléct.
Národní ústave, pomóóóc
Po klasifikační poradě za třetí čtvrtletí jsem se rozhodl si řádně nastudovat právní vymezení pro hodnocení. Začal jsem tím, jak posuzovat nedostatečné hodnocení na vysvědčení na konci školního roku (především zda zahrnout i období prvního pololetí nebo se jedná pouze o období druhého pololetí). Můj postoj je sice vcelku ukotvený (jedná se o hodnocení za celý školní rok), ale zákon v této věci nehovoří jednoznačně. Položil jsem dotaz konzultačnímu centru při NÚV (mimo jiné i přes diskusi.rvp.cz), které nakonec dotaz podstoupilo přímo MŠMT. Až těsně před koncem školního roku jsem obdržel odpověď, kterou sice lze charakterizovat dobrou vůlí úředníků MŠMT i pracovníků NÚV, nicméně potvrdila nevyjasněnost v této věci.
Mým posledním pokusem učitele tedy je odmítnout hodnotit pro nedostatečný přístup ke vzdělávání, což vede k nedostatku podkladů. Prostě kantorská agónie...
Mým posledním pokusem učitele tedy je odmítnout hodnotit pro nedostatečný přístup ke vzdělávání, což vede k nedostatku podkladů. Prostě kantorská agónie...
Chorvatsko, má osvoboditelka
Úplnou náhodou jsem na dovolené v Chorvatsku hovořil s rodičem, který má své děti přesně ve věku mých žáků. Postřehů bych měl mnohem více, ale zaujalo mě, že místní ministerstvo školství v tomto školním roce zrušilo pololetní vysvědčení.
Tomu říkám nápad!!! Proč si to myslím?
Tomu říkám nápad!!! Proč si to myslím?
- Je jasné, za jaké období se klasifikuje na konci školního roku. A tím pádem budou i transparentnější a srozumitelnější pravidla pro hodnocení v průběhu celého školního roku.
- Oslabí se tím role známky a posilují se tím jiné formy sumativního hodnocení, o příklonu k formativnímu ani nemluvě.
- Leden bude jako každý jiný. Navíc to sníží byrokracii.
- ... a dost možná to bude mít pozitivní vliv na přístup deváťáků k poslednímu období jejich studia na základce, případně dokonce na proces jejich přestupu na střední školu.
Netvrdím sice, že to nemá i stinné stránky. Ale za monitoring zkušeností z Chorvatska by to možná stálo. Zas tak daleko to není...
Zajímavý nápad. Jen se obávám, že některé věci jsou prostě nedotknutelné a jakékoli náměty na změnu či úpravu narazí na "takhle jsme zvyklí".
OdpovědětVymazatPřemýšlím, jestli bych se bez pololetního vysvědčení obešla - a zatím narážím spíš na své konzervativní já: Opravdu bych dokázala tak dlouho "napínat" sebe i žáky? Uměla bych v tak dlouhém časovém horizontu lépe motivovat žáky k výkonům než je tomu nyní? Vážně by se mi uvolnily ruce v případě dalších metod a forem hodnocení?
Každopádně si poznačuji jako zajímavý námět na vlnobití ;)
Pokud nějaky učitel používá vysvědčení jako motivaci tak nemá ve školství co dělat.
OdpovědětVymazatPokud takto vyzněl můj komentář, pak nechtěně. Snažila jsem s jen vyjádřit své obavy ve stylu "co by, kdyby". Netroufla bych si podle jednoho komentáře ohodnotit člověka, že nedělá dobře svou práci.
VymazatStejně tak jako ve školství nemají co dělat výkony či napínání. Mrazí mě v zádech když to čtu.
OdpovědětVymazatNepovažujete tvorbu projektu za výkon? A co třeba referát, není to výkon? Možná si jen pod stejnými slovy představujeme každý něco jiného...
VymazatPavlíno a Pavle,
OdpovědětVymazatoběma rozumím. Ono je to možná dáno i tím, že na vysvědčení (prozatím stále) jinak nahlíží děti a rodiče na 1.stupni a jinak na 2.stupni.
Když jsem si procházel některé zdroje k mé úvaze, ukazuje se, že v Evropě jsou rozdílná pravidla pro opakování ročníku. Zajímavé je, že na 1.stupni nastavený systém spíše brání tomuto kroku, u 2.stupně je to běžnější nástroj. A dle mého soudu s problémem "motivace" a "výkonu" je to obdobné.
Prvostupňaři to mají jinak nastavené než druhostupňaři (žáci i učitelé) - vím, o čem mluvím, má žena učí na 1.stupni.
Zajímavé. My (střední škola) jsme dostali od České školní inspekce jednoznačný pokyn, že v případě neklasifikace nebo opravné zkoušky v 2. pololetí musíme klasifikovat POUZE z látky za 2. pololetí (a to i když žák měl v 1. pololetí nedostatečnou). Marně jsem hledala nějaký právní podklad tohoto tvrzení. Tak nějak si z mládí pamatuju, že vysvědčení na konci roku se říkalo "výroční" a bylo důležitější a zahrnovalo práci celého roku. Holt kdeže v tomto směru loňské sněhy jsou. Jinými slovy: Klidně bych pro to jediné vysvědčení na konci roku zvedla ruku.
OdpovědětVymazatLenko díky za reakci,
Vymazatvzpomněl jsem si totiž díky ní na jednu příhodu z mých středoškolských let, kdy nám bylo vysvětleno, že klasifikace na konci školního roku je za celý školní rok a tudíž ať se nedíváme jen na známky za druhé pololetí.
Možná právě od té doby jsem považoval tento přístup za správný a logicky zdůvodnitelný.