3. 11. 2013

Po volbách školství silným resortem

Po ukončení voleb a ještě před zveřejněním prvních relevantních výsledků jsem si dal závazek že veřejně pouvažuji nad tím, jaký to bude mít dopad pro naše školství. Zároveň jsem si napsal název článku a základní body, které budu sledovat s tím, že ani jedno ani druhé nebudu měnit. První neměním, druhé jsem ponechal jen v nadpisech.

Sociální demokraté vyhrají s takovým ziskem, že si budou moci vybírat

O vítězství ČSSD nepochyboval nikdo. A ačkoliv nejsem jejich volič, přál jsem jim minimálně 25%, čímž by získali silnou pozici pro jednání o vládě. Při něm by mohli jasně prokázat, zda vnímají krizi našeho vzdělávacího systému za natolik vážnou, že by si chtěli tento resort ponechat pod svou kontrolou. Minimálně rétorika prostřednictvím pana senátora Chládka tomu odpovídala.
Karty však byly rozdány trochu jinak a odhlédnu-li od rizika nových voleb, pak jedinou alternativou se jeví spolupráce ČSSD+ANO+někdo třetí (KDU-ČSL?). Ať tak nebo tak, proběhne souboj o ty rezorty, které doposud vždy byly vnímány jako "silové" a školství bude spíše nástrojem vybalancování na misce vah - ne-li drobkem pro "toho třetího".
Chtě-nechtě ANO je v oblasti vzdělávání nečitelné. Jejich kampaň sice těžila z tématu našich dětí, ale priorita vzdělávání je poslední a problematika školství je v resortním (zdůrazňuji toto slovo) programu řešená jako devátá z celkových čtrnácti. Otázkou je i personální zázemí, byť pozitivně hodnotím přítomnost osobnosti pana profesora Jiřího Zlatušky. Zkušená KDU-ČSL je na tom o něco lépe. Vzdělávání se sice mezi priority nedostalo, ale v programu je toto téma na třetím místě taktéž ze čtrnácti. Personálně se nejvíce nabízí zkušená politička paní Michaela Šojdrová, nicméně směřuje do Evropského parlamentu.
Chtělo by se tedy říci, že ČSSD i při nižším volebním výsledku může školství posunout mezi silové resorty.

Sociální vláda bude sestavena rychle

V souladu s mým "politickým postojem" si dovolím tvrdit, že minulé "vládní období" lze považovat za úspěšné ve dvou sférách - krizí doposud procházíme se ctí + morální úpadek se zviditelnil natolik, že konečně došlo na "padni komu padni". To ve mě vyvolávalo naději, že převzetí zodpovědnosti za vládnutí bude spojeno se společným zájmem vítězů tak učinit rychle, aby se nezpřetrhala nit - urychleným schválením rozpočtu počínaje a "nezametáním pod koberec" konče.
Ukazuje se však, že stále mají na politiku silný vliv "mocenské zájmy z dřívějška", jak dokládá anekdota pana prezidenta o tom "že všechno je jinak". Také je zřejmé, že společnost vnímá situaci ve státě spíše jako problém ekonomický než jako problém morální. I přes to, že ctím presumci neviny, ve volbách by až tak neměla platit. Přitom osobnost pana Babiše lze považovat za příklad konfliktu ekonomicko-etického. Přesto jedna pětina společnosti to tak necítí.
V každém případě jednání o vládě je politický obchod a je zřejmé, že pan Babiš není žádný amatér jako VB(ABL). Takže obchodně-manažerské zkušenosti asi převáží, zvláště když vítěz se (opět) chová jako poražená krysa. A to rychlému řešení nenahrává./div>

Sociální vliv zvýší zájem o školství

Dlouhodobě podfinancované školství doplácelo na ekonomické priority pravo-středových vlád i na sociálně-zdravotní rozhazovačnost levo-středových vlád. Ekonomická i sociální korupce je však již takovým problémem, že se stala součástí priorit nejen politiků, ale i veřejnosti. Věřil jsem tedy, že u vítěze korektní sociální rozměr převáží nad osobními ambicemi a to zvláště, když s tím mají v ČSSD bohaté zkušenosti (nezvládnuté emoce i ambice jejich lídrů - křišťálová průzračnost až příliš "nezkušeně/zkušeného" premiéra, útěk poraženého kandidáta na prezidenta zpět na Vysočinu či když 70 tisíc je málo pro toho, který chce po volbách pohlížet na lid z premiérského křesla).
Vítězní sociální demokraté však dokázali, že stále platí rovnice křišťál+Vysočina+magie premiérského křesla = podrazáctví a bezostyšné lhaní. Bohužel v těchto dnech většinou také dokazují, že morální postoje lze nahradit ztrátou paměti či vyhýbavému "nekomentování, což nakonec končí u toho, že jde především o "naše" voliče.
V každém případě, jsou-li v popředí emoce, pak se v tom lepší případě hledá krátkodobý kompromis. Školství však potřebuje dlouhodobý konsensus.

... Švédsko náš vzor

Po posledních událostech je mi upřímně již jedno, kdo bude premiérem (zda BS nebo MH) a ztratil jsem poslední iluze o morálním kreditu našeho prezidenta, jež má být spojena s touto funkcí. Všichni klíčoví hráči tedy na školství budou kašlat, protože jim jde více o ukojení jejich osobních ambicí "tahat za nitky" než o hledání konsensu a dlouhodobé vize.
Tím pádem jedno vím jistě - školství žádná změna k lepšímu nečeká. Počítejme tedy spíše s tím, že "chaos se stane standardem". Pak se ale nedivme, až se objeví úvaha, zda už by nebyl lepší ten Makarenko... Aktuálně je naším vzorem Finsko, ale možná časem budeme jezdit na zkušenou do Švédska.