Má se zřizovatel základky zajímat o výsledky v testování?

Vcelku nedávno se objevily kvalifikovaně zpracované výsledky státní maturity. Nejprve jsem si je procházel z profesního zájmu, následně jako rodič dítek školou povinných. Nakonec i díky stěží postřehnutelné diskusi  jako občan města, ve kterém žiji.
A to mě vedlo k zamyšlení, jaké by to bylo v případě testování základek. Totiž na rozdíl od minulého roku, kdy se testovaly spíše technologie a procesy, nyní již šlo i o výstupy žáků. Lze tedy očekávat, že při sestavování zadání a jejich následného vyhodnocování již byl kladen mnohem větší důraz na to, aby získaná data měla vypovídající hodnotu.

Patřím mezi ty, kteří vzhledem k současnému stavu našeho základního vzdělávání testování vítají. A druhá pilotáž mě v mém postoji spíše utvrdila. Takže bych stál o to, aby testování bylo státem garantováno i v následujících letech. Na mé škole jsem se na jeho přípravě i realizaci výraznou měrou podílel - vždy jsem byl v pozici zadavatele a většinou jsem byl i přítomen během jejího průběhu. Jako matematik a školský informatik jsem mohl posuzovat mnoho parametrů celého procesu a tvrdím, že je využitelný a jeho výstupy směřují k naplnění cílů celého projektu.

Jak s výstupy pracovat?

To je jednou z klíčových otázek a předmětem mnoha polemik a ostrých sporů. Vycházejme tedy, že každé testování má za úkol ověřit i porovnat. Dle mého soudu tedy nejdou tyto dva parametry od sebe oddělit, pouze lze posuzovat a případně kvalifikovaně nastavovat jejich váhu.
Pokud jde o ověřování testovatelných znalostí a dovedností, tak žáci i jejich rodiče mohli získat potřebné informace a alespoň v naší škole výsledky korespondovaly s realitou (a to jsme nedopadli nijak slavně). Jako matematik bych si sice představoval lépe pokrytý okruh geometrie a jako "testolog-amatér" mám určité výhrady k testům z českého jazyka (minimálně co se týče jejich citlivosti), nicméně tyto nedostatky jsou určitě odstranitelné.
Srovnávání výsledků je však problémem, který vyvolává mnohem více emocí. Přitom data z posledního testování jsou poskytována v takové podobě, že není možné bezmyšlenkově a nekvalifikovaně porovnávat třídy a školy. Nicméně i přesto žák, rodič, třída, škola a pravděpodobně i stát dostávají informace, které považuji za smysluplné.

A kde je zřizovatel?

Ve výčtu cílových skupin z předchozí věty chybí klíčový hráč - zřizovatel. Pro něj nemá parametr ověřování prozatím příliš velký význam - minimálně do té doby, dokud nebude možné zjišťovat z testování přidanou vzdělávací hodnotu (tj. o kolik a kam se příslušní žáci školy za určité období posunuli).
U porovnávání škol je to však jiné. Zřizovatel by měl mít zájem i zdroje pro to, aby bylo porovnání tříd a případně i jeho škol promyšlené a kvalifikované - obdobně jako jsou poskytovány výsledky ze státní maturity. Stane-li se tak, získá tím dva benefity:

1. Přibude mu jeden z ukazatelů, který určuje kvalitu školy.
2. Poskytne svým občanům informace, které budou určitě objektivnější než "zaručené zprávy a analýzy vzešlé z pavlačové politiky".

Očekávám, že kritici testování vyrukují s argumentací, že přesně to je na něm škodlivé. Možná se taktéž poukáže na negativní zkušenosti z jiných zemí.
To vše beru. Jen tvrdím, že testování je pro naše školy aktuálně méně škodlivé, než nekompetentní zasahování do činnosti škol, hodnocení kvality školy na základě předsudků, posuzování vstřícnosti školy díky aktivitám mimo její vzdělávací roli: A srovnávání škol podle známek již také výrazně pokulhává - jejich vypovídající hodnota a objektivita je v globálnějším srovnání s jinými zeměmi zcela minimální.