Minimálně mediální prezentace "testování" ukazuje, jak snadno se hovoří o právech a jak těžce se hledá zodpovědnost. Dle mého soudu k danému problému přistupují tři cílové skupiny s rozdílným vnímáním práv i zodpovědnosti:
- rodič je spojuje především se svým dítětem;
- učitel to vnímá v kontextu své profese a tedy především žáky, které vzdělává;
- stát (měl by prostřednictvím zřizovatele) poptává objektivní hodnocení kvality vzdělávacího procesu té které školy.
Nejen "státně maturitní testování" v nedávné minulosti dalo prostor pro uplatňování tzv. přímé demokracie. Jinak řečeno, určitá skupina jedinců se snaží uplatňovat svá osobnostní práva v přesvědčení, že selhává zodpovědnost druhých - a to buď odborná (řekněme, že souvisí s IQ) nebo politická (řekněme, že souvisí s morálkou, tedy MQ). Zapomíná se však na to, IQ a MQ problém nevyřeší, pokud nebudeme brát v potaz třetí rozměr - emoce (tedy EQ). A dostat do rovnováhy IQ, EQ a MQ je základním předpokladem pro nalezení konsensu.
Pokud jsme ochotni nalézt konsensus, pak můžeme dohledat řešení. Na úrovni státu je to prakticky nemožné, pokud se nebudeme opírat o parlamentní (tedy zastupitelskou) demokracii napříč politickými stranami.
Nicméně nalézt konsensus či alespoň kompromis na úrovni školy možné je. K tomuto účelu měla sloužit školská rada - ta totiž zastupuje rodiče, odborníky (učitele) i stát (zřizovatele). Bylo by tedy dle mého soudu velmi zajímavé, kdyby se nějaká školská rada usnesla, že na dané škole celorepublikové testování neproběhne. Dokonce by mohlo jít o precedentní příklad, kdy rodič, odborník i stát našli přijatelné řešení. Byl by to projev nejen zastupitelské demokracíe, nejen uplatnění práv, ale i připravenosti přijmout zodpovědnost. A mimochodem - ředitel školy nesmí být součástí školské rady, takže to na něj nemůžeme "hodit".
Žádné komentáře:
Okomentovat