7. 12. 2009

ZŠ Hustopeče - mé první písemné "veřejné" vyjádření

Všechno zlé je k něčemu dobré - aby tomu tak skutečně bylo, chtěl bych se s vámi podělit o některé mé zkušenosti, které jsem nabyl za tento rok jako zástupce ředitele základní školy Hustopeče nad Bečvou. Do jaké hloubky to bude, to skutečně ještě nevím - pár věcí je stále otevřených.

Pro začátek na svém blogu publikuji Mé vyjádření k situaci ve škole, které jsem zveřejnil na webu základní školy v Hustopečích 16.února 2009 (článek byl neveřejný). A to jsem netušil, nakolik pojmy důvěra a pavlačová politika ovlivní tento rok.
Mé vyjádření k situaci ve škole
Doposud jsem nikde nedostal prostor k tomu, abych mohl vyjádřit své názory a postoje, a to ani v případech, kdy různí aktéři žádali „moji hlavu“. Proto jsem se rozhodl o tuto formu vyjádření.
Níže uvedený text rozdělím do dvou oblastí – profesní a osobní.

Oblast profesní

Jsem přesvědčen, že člověk má být v práci hodnocen primárně podle výsledků. Přitom nezřídka výsledky práce vychází z očekávání a úkolů, které byly stanoveny v době jeho přijetí nebo v počátcích jeho činnosti. Dovolím si tedy svoje profesní zaměření založit na těch očekáváních a úkolech, před které jsem byl postaven a zároveň které byly předmětem kritiky mé práce.
  1. Informační technologie
    V této oblasti bylo mým úkolem udržet provozuschopnost informačního systému školy a jeho zefektivnění, především v oblasti finančních nároků. Případný rozvoj měl být realizován především prostřednictvím projektů.
  2. Majetek školy
    V tomto případě jsem měl za úkol zprůhlednit správu majetku školy (včetně literatury) a to za využití výpočetní techniky. Zároveň jsem měl zajistit průkazné roční uzávěrky.
  3. Koncepční návrhy
    V souladu s mou funkcí se ode mne očekávalo předkládání koncepčních návrhů na rozvoj školy. V této oblasti jsem se díky mým zkušenostem soustředil především na řízení a s tím související dílčí úkoly. Vyjmenuji jen ty nejzásadnější:

    1. Zavádění progresivních metod managementu, které jsem spojoval především s tzv. týmovým řízením.
    2. Změna organizační struktury školy a s tím související restrukturalizace kompetencí. V tomto případě se postupně změnila role zástupce ředitele na vedoucího pedagogického útvaru se všemi kompetencemi,které jsou s funkcí vedoucího spojovány (tedy i těmi nepopulárními).
    3. Zprůhlednění sledování pracovního výkonu pedagogických pracovníků a s tím spojená objektivizace hodnocení. Nutnou podmínkou pro plnění tohoto úkolu je nastavení transparentních a akceptovatelných pravidel pro určování nadtarifních složek platu.
  4. Školská reforma
    Vzhledem k mým dřívějším profesím a aktivitám se taktéž očekávalo, že výrazně pomůžu při zavádění školské reformy do života školy. Zde bych se zmínil o třech oblastech:

    1. Rozběhnutí činnosti školské rady. Aniž bych to předpokládal, v rámci jejího funkčního období jsem se stal předsedou. Hned v prvopočátku jsem jasně deklaroval, že mým cílem je vsadit činnost rady do zákonných mantinelů a dbát o dodržování pravidel činnosti ve srovnání s obdobnými orgány.
    2. Aktivní spoluúčast při řízení změn, které mají vést k průkaznému uplatňování základních principů školské reformy.
    3. Pomoc při případné realizaci Školního vzdělávacího programu.
Hodnocení výsledků mé práci u výše uvedených úkolů nechám na posouzení jiných.

Oblast osobní

Nyní se dostávám k pohledu osobnímu, který však budu prezentovat pouze na případech, které spadají i do profesní oblasti. Mé ryze osobní názory si s dovolením ponechám pouze pro sebe a pro lidi, kterým důvěřuji. Mohl bych komentovat veškerá očekávání a úkoly, které jsem sepsal v oblasti profesní. Nicméně pro vyjádření mého postoje mi postačí okomentovat bod 4 – školskou reformu.

ad bod a) – Školská rada

Mé hodnocení činnosti školské rady včetně mého osobního hodnocení jako předsedy je k dispozici u ředitele školy a současné předsedkyně školské rady. K jeho obsahu neměl nikdo žádné připomínky ani staronové členky z řad rodičů. Navíc jsem nové předsedkyni (jedné z bývalých členek z řad rodičů) pomohl s rozběhnutím druhého funkčního období. Je mi líto, že musím konstatovat, že místo loajality jsem se dočkal podrývání mého dřívějšího působení a nedodržování jednacího řádu, zvláště v případech, kdy se jednalo o rozebírání mých profesních kompetencí (a podotýkám bez mé přítomnosti).

ad bod b) – Školská reforma ve škole

V souladu s principy týmového řízení jsem brzo po mém nástupu inicioval vznik tzv.novátorského týmu, který na základě připomínek a požadavků pedagogů přerostl v tým, který byl tvořen všemi pedagogickými pracovníky. Cílem bylo vybrat takové změny, které by bylo vhodné zavést na naší škole v co nejkratším termínu (tzv. krátkodobé cíle). Jedním z nich bylo zrušení zvonění – drobná poznámka: nebyl jsem předkladatelem tohoto bodu, nicméně jsem jej aktivně podporoval. Druhý cíl, který bych chtěl zmínit, se týkal rozběhnutí žákovského parlamentu, – tento bod jsem předkládal. Priority při plnění cílů byly určovány na základě hlasování všech pedagogických pracovníků, kteří o to měli zájem. První bod prošel a byl realizován, druhý nikoliv. Jak nemálo z aktérů posledních událostí ví, ve věci „zvonění“ byla realizována žákovská petice, která bez vědomí vedení školy rovnou skončila „na stole školské rady“. Považuji za neloajální některých kolegyň, že se aktivně podílely na obejití nejen vedení školy, ale i některých svých kolegyň. Taktéž považuji za neloajální, že neoponovaly v momentě, kdy se překrucovala skutečnost a argumentovalo se tím, že o zrušení zvonění rozhodlo vedení školy a že brání v jeho znovuzavedení. A v neposlední řadě považuji za neloajální, pokud jsou žáci popouzeni proti mé osobě a potažmo vedení, i když nemálo pedagogických pracovníků ví, že má mou i ředitelovu podporu každý, kdo by chtěl aktivně realizovat principy žákovského parlamentu.

ad bod c) – Školní vzdělávací program (ŠVP)

Jak jsem již uvedl, sestavením ŠVP jsem nebyl pověřen mimo jiné i proto, že jsem tento cíl nepovažoval z krátkodobého hlediska za prioritní. Jeho sepsáním se dobrovolně zhostily dvě kolegyně. Přitom v průběhu jeho sestavování jsem několikrát prokázal loajalitu vůči tomuto vedoucímu tandemu. Uvedu příklady:
  • Na přání vedoucího týmu jsme se já i ředitel poměrně brzy přestali zúčastňovat pracovních porad a tím jsme se loajálně vzdali vlivu na sestavování ŠVP, předpokládajíce, že náš přístup nebude v budoucnu předmětem kritiky.
  • V jednom momentě se mě a řediteli zdálo, že pedagogičtí pracovníci jsou tvorbou ŠVP příliš zatěžováni. Na uzavřeném jednání jsme požádali vedoucí tandem, aby přehodnotil své priority a sepisování ŠVP odsunul do pozadí. Přitom jsme deklarovali připravenost nést za toto rozhodnutí důsledky, včetně zákonných rizik. Vedoucí tandem trval na svém a já v následném období během sepisování a přepracovávání různých dokumentů loajálně nikdy nemluvil o tom, že můj postoj je jiný.
  • Při schvalování ŠVP jako závazného dokumentu jsem měl velké problémy s jeho akceptováním, což jsem jako jeden z mála veřejně sdělil. Nakonec jsem tak učinil, protože jsem si byl vědom toho, že jako zástupce ředitele musím být loajální nejen k vedoucímu tandemu (vědom si náročnosti řídící role), ale i k ostatním pracovníkům (vědom si množství práce a energie, kterou danému dokumentu věnovali). Na druhou stranu jsem předpokládal, že obsah ŠVP nebude zpochybňován ani v případech, kdy bude předmětem hodnocení výkonu pedagogických pracovníků.

Na výše uvedených vybraných příkladech bych chtěl postavit své shrnutí. V posledních měsících nemálo aktérů prokázalo, že loajalita je pro ně více či méně prázdným pojmem. Naopak se více či méně uchylovali k jednání, pro který máme v Česku vcelku výstižný výraz pavlačová politika. A právě výrazy loajalita a pavlačová politika mají hodně společného s často prezentovaným pojmem důvěra. Je logické, že ti, kteří prokázali cit pro loajalitu, mají u mne větší důvěru. Na druhou stranu těm, kteří se aktivně zapojili nebo i nechali zatáhnout do pavlačové politiky, budu důvěřovat o poznání méně. A hlavní pavlačoví politikové u mně ztratili důvěru úplně. Znovunavrácení ztracené důvěry (stojí-li někdo o to) pak povede především při prokazování loajality a vystříhání se pavlačové politiky.

Na závěr bych chtěl sdělit, že tento text jsem sepsal sám o své vůli. Pokud ode mne někdo očekával větší lidskost, empatii, pochopení ženské či jiné duše, tak tomu dávám jasný vzkaz. Člověka „nepředěláš“ v případě, pokud ctí určité hodnoty a z tohoto důvodu se „předělávat“ nechce.