ICT ve vzdělávání = Jekyll a Hyde našeho školství

Nedávno jsem si pročetl zprávu pro MŠMT o výstupech z projektu Profil Školy²¹ a následně pozorně pozoroval přednášku Ondřeje Neumajera k tomuto tématu na konferenci Počítač ve škole.

Po takových informacích se stále více utvrzuji v tom, že přístup k ICT ve vzdělávání má dvě tváře (koneckonců jako v případě přístupu společnosti ke vzdělávání jako takovému).
Veřejně je deklarována jeho důležitost (někdy až priorita), ve skutečnosti je však protivným přívažkem pro ty, kteří zodpovídají za reálné naplnění vyslovených vizí a slibů.

Jekyll = dobrotivá tvář přístupu k ICT ve vzdělávání

Asi nikdo nevyvrátí tvrzení, že nové tisíciletí je bytostně spjato z rozmachem ICT. Většina z nás je připravena obhajovat to, že ICT gramotnost je jedním z předpokladů úspěchu v "euro-atlantické civilizaci". A dozajista se automaticky očekává, že rozvoj příslušných kompetencí (nejen ICT gramotnosti) je především úlohou našeho vzdělávacího systému.
Zainteresování pak bezesporu budou hovořit o podpoře v souvislosti s budováním "počítačových učeben", "multimediálně-interaktivních pracovišť", "tableto-netbookových tříd 1:1" a podobných technologických vymožeností. Přidejme k tomu celorepublikově-mediálně-projektové pojmy jako "INDOŠ", "EU peníze školám se svými DUMy" či "online testování - od pětek, přes devítky po maturitu".
Suma sumárum - do kterého "vyučovacího předmětu" se od roku 2000 nalilo tolik peněz než právě do "informatiky"?

Hyde = ICT ve vzdělávání v temném sklepení

Náš vzdělávací systém se zrovna nechlubí kladnými výsledky - ve srovnání s ostatními hovoříme zvláště v matematické a čtenářské gramotnosti. Tvrdím, že v ICT gramotnosti na tom nejsme o moc lépe. Ba právě naopak - mám obavy, že tady budeme pokulhávat za ostatními vzdělávacími systémy ještě více.
Přitom místo toho, abychom problém řešili, zavíráme před ním oči. Školští informatici mi možná dají za pravdu, když na ICT ve vzdělávání aplikuji přirovnání s hlavním rysem sitcomu Ajťáci - bude nejlepší, když ty "exoty" zašijeme do sklepení a voláme je jen tehdy, když "to zase nejde".
V praxi to znamená, že:

• vzdělávání "informatiky" má ze všech vyučovacích předmětů nejmenší počet přidělených vyučovacích hodin během povinné školní docházky (dvě vyučovací hodiny za celých devět let);
• po výuce "informatiky" se poptává průprava do ostatních vyučovacích předmětů (například vyhledávání na internetu) ... ale naopak, integrace "informatiky" do ostatních předmětů je nezřídka spojena s hledáním argumentů ve stylu proč to nejde;
• kurikulární dokumenty pro "informatiku" doplácejí na formalismus při jejich implementaci do praxe, navíc revize RVP jako celku je svázána snahou "konzervovat stav";
• význam "informatiky" je bagatelizován výroky typu že pro ověření ICT gramotnosti na základce postačí, když budou testy přes počítač;
• přístup MŠMT lze doložit pomocí pracovního dokumentu "Příprava strategie rozvoje vzdělávání v ČR do roku 2020", kdy v příloze č.3 (str. 12-15) je soupis dílčích strategií a jejich stav... Všimněte si, že fakticky pouze strategické dokumenty o ICT mají v posledním sloupci hodnotu "nezapočala".  

Řešením je nalezení čitelné "tváře"

Tvrdím, že silná nevyváženost investic ve prospěch "materiální základny" tyto finance v čase výrazně znehodnocuje. Bohužel na prodávání zboží lze nasadit relativně jednoduché obchodní modely, čímž si však zároveň budujeme závislost na obnovitelnosti.
Na druhou stranu "duchovní nadstavba" dlouhodobě trpí nedostatkem lidských zdrojů, kdy se spoléháme na malou skupinu tzv. školských informatiků. Tito lidé sice nezřídka naplňují ukazatele "dynamického celoživotního sebevzdělávání", ale zároveň se dostávají do profesní izolace (viz sitcom Ajťáci).
Proto snižujme závislost škol na "těžkých technologiích" a posilujme digitální kompetence při vedení lidí (dětí i dospělých). Jedním ze směrů je promyšlené posilování role "cloudu v procesu vzdělávání" a s tím provázaná kvalitní a celorepublikově podchycená metodická podpora!