Jak jsem přes Google Forms k online testování došel

Jedním z mediálních témat základního školství těchto dnů je pilotní testování žáků 5. a 9. tříd. Nedalo mi to a zkusil jsem si, zda lze nějakým způsobem využít formuláře v Googlu.
Zároveň jsem si chtěl ověřit, jak na takové testování budou reagovat žáci v 5.třídě, 6.třídě a 7.třídě.

... než začnete číst (a kritizovat ;-) )

Nejprve bych se chtěl nějak vyjádřit k testování, jeho online formě a koneckonců i obsahu prezentovaného zadání:

1. Nejsem odpůrcem využívání testování ve školství a také necítím "odpor" vůči jeho celorepublikové aplikaci. Na druhou stranu jasně říkám, že se nejedná o žádný zázračný lék a navíc by se měl "dávkovat" citlivě.
2. U většiny testování upřednostňuji ověřovací složku před srovnávací.
3. Jakákoliv forma didaktických testů většinou ověřuje nižší vzdělávací kompetence (znalost a jejich aplikace). Navíc je nutné říci, že vzdělávání má rozvíjet i kompetence, které lze jen stěží měřit.
4. Předmětem mé praktické ukázky je ověřování "ICT kompetencí". Jsem si plně vědom toho, že tato oblast by měla být ověřována z větší části prakticky. Na druhou stranu však tvrdím, že absence ověřování "teorie" nezřídka vede u žáků k přesvědčení, že v oblasti ICT není co "zkoušet".
5. V praktické ukázce ověřuji "pojmosloví GUI". Tuto oblast ověřuji záměrně, neboť můj styl výuky je založen na písemných pokynech a chci, "abychom si rozuměli". 
6. Praktická ukázka je "produktově závislá". I to je dáno skutečností, že určitou část výuky realizuji na konkrétním GUI, které škola využívá. Asi nemusím dokazovat, že obdobnou praktickou ukázku testu můžu bez problému konvertovat do KDE či Gnome.

A na závěr - mým primárním cílem bylo vyzkoušet, zda bych to dokázal, zda to bude využitelné i praktické výuce a jak na to budou reagovat žáci. A v hodině informatiky pravděpodobně napáchám méně škody než v hodině matematiky.

Co z toho vzešlo?

Krok 1: Vytvoření podkladů

Hlavním limitem Google formulářů se hned v počátku ukázalo, že nelze žákům předložit sofistikovaná vstupní data (obrázek, zvuk, video apod.). To jsem se pokusil nahradit vhodnou prezentací s využitím Google prezentace.
Tuto prezentaci jsem následně promítal přes dataprojektor, přičemž každý snímek sloužil jako podklad k určité skupině úloh.

Krok 2: Vytvoření formuláře

S využitím podkladů jsem pak vytvořil sadu otázek, které jsem v rámci formuláře "odstránkoval" tak, aby každý snímek náležel jedné stránce. Tento zdánlivý handicap se nakonec ukázal jako zajímavý nástroj pro efektivnější využití času testovaného žáka.

Krok 3: Souhrn za ověřovanou skupinu žáků

Prakticky ihned po ukončení testu všemi žáky můžu prezentovat základní analýzu odpovědí.
Zde si dovolím mírné odbočení... Při běžném užívání testů (desetiminutovky, písemky apod.) v drtivé většině případů spojujeme výstupy s ryze individuálním hodnocením (často transformovaným na známku, kterou žák obdrží). Přitom minimálně srovnatelnou hodnotu (a to i motivační) může mít hodnocení za pracovní skupinu (či třeba týmy). A to nemluvím o zpětné vazbě k učiteli.

Krok 4: Individuální hodnocení

Největším oříškem pro mě bylo dopracování odpovědí žáků tak, aby to vedlo k individuálnímu hodnocení. Pro tento účel jsem si musel pomoci s novým listem a převodu odpovědí každého žáka do určitého modelu "bodového hodnocení".
Musím přiznat, že vyhodnocení prvního testu mi zabralo 3,5 hodiny. Druhý test jsem "zkrátil" na 1,5 hodiny. Přitom tvrdím, že i při vytvoření nějaké "šablony"  (a snad i s Google skripty) nestáhnu tuto individualizaci pod 30 minut.
A sami můžete posoudit, že daný výstup rozhodně vyžaduje ještě dodatečné vysvětlení. Nicméně k mému překvapení žáci to příliš nepoptávali.

Shrnutí

K mému překvapení ... jde to! K mému překvapení ... žáci to přijali!
Mám-li však brát v potaz i osobní time-management, pak to má smysl pouze při širším použití. Chci-li "testík na jedno použití", pak mi bohatě postačí tužka a papír. Po kolikáté už se mi prokázalo, že není třeba tlačit počítače za každou cenu. Poměr "cena/výkon" za to nezřídka nestojí.