27. 10. 2011

Revize RVP, testy 5. a 9. tříd, standardy - co ty na to informatiku ze základky?


Nový školní rok se rozběhl a školský informatik na základce by se měl již pohybovat v každoročně vyjetých kolejích (pokud mu to projekt EU PES dovoluje). Přesto může být tento školní rok pro informatiku na základkách odlišný. Není žádným tajemstvím, že by měly proběhnout revize RVP, včetně vzdělávacího oboru ICT. Zároveň minimálně vedení škol musí počítat s tím, že celoplošné testování žáků 5. a 9. ročníků pravděpodobně proběhne s využítím školních počítačů. A diskutujeme i o standardech pro ICT.
Je to pro informatiku na základkách šance nebo hrozba?


Revize informatiky v RVP ZV nebo raději restart?

Doufám, že nebude příliš polemiky o tom, že "první pokus" mívá povětšinou k dokonalosti dosti daleko. Vzdělávací oblast ICT v rámci RVP ZV není výjimkou - o to více, že se jedná o velmi dynamický obor. Má-li tedy býti revize šancí pro posun, pak bychom se měli minimálně soustředit na následující témata:

  • Web 2.0 (nebo 3.0?), cloud computing, sociální sítě, online spolupráce ne-li přímo online týmová práce;
  • nové formy zneužívání digitálních technologií a nebezpečí jejich neodborného používání;
  • informatika jako společensko-vědní disciplína.
Přitom je nutné brát zřetel na možnosti škol poskytnout této vzdělávací oblasti potřebné zdroje.
Omezme tuto problematiku na tři základní - materiální, lidské a časové. Asi vyvolám emoce, ale tvrdím, že nejlépe jsou pokryty zdroje materiální. Neberme totiž v potaz jen zázemí ve škole (i když i tam to není tak špatné), ale dnešní generace může většinou počítat s dostatečným domácím zázemím. Je jen otázkou, zda jej dokážeme náležitě využívat. A tím se dostáváme k lidským zdrojům - tj. učitelům. Ani v tomto případě není dle mého názoru situace tragická. Současný učitel bez rozdílu věku používá digitální technologie nejen pro soukromé účely, ale i ve své profesi. Jen v přímé pedagogické práci se do toho příliš nehrne. A není se čemu divit... zabrouzdáme-li do historie, která didaktická technika "zakořenila" natolik, že ji najdeme v každé třídě?
Zdroj, který však brzdí širšímu rozvoji ICT gramotnosti a dalším "informatickým" kompetencím, je čas. Chceme-li provést smysluplnou a perspektivní revizi vzdělávací oblasti "ICT", musíme očekávané výstupy dostat no rovnováhy s časovými možnostmi. A to jde v zásadě dvojím způsobem:

  1. Zvýšit počet hodin věnovaných přímo informatice, a to již na 1.stupni ZŠ.
  2. Začlenit vzdělávání této oblasti do jiných "vyučovacích předmětů", a to lze především u ICT gramotnosti.

Jakékoliv podhodnocení času povede k tomu, že školský informatik v roli učitele bude muset převzít zodpovědnost za případnou optimalizaci poptávaných modernizovaných výstupů. Přitom po hříchu bez jakékoliv systémové metodické podpory (například v podobě relevantních učebnic či pevněji ukotvené didaktiky).

Testy žáků 5. a 9. tříd "na počítači"

Pokud jste si prostudovali studii proveditelnosti k tomuto celoplošnému testování, pak mi dáte za pravdu, že počítač je do celého řešení začleněn natolik, že neexistuje alternativa bez jeho využití. I zde se pokusme opřít o sledování tří základních zdrojů - materiálních, lidských a časových. Zde pravděpodobně nebude prubířským kamenem čas a možná ani materiální zázemí, ale lidské zdroje. A to jak na straně žáků, tak učitelů.
Na základě mých zkušeností tvrdím, že u žáků 5.tříd ještě není ICT gramotnost na takové úrovni, aby neměla zkreslující vliv na případné výsledky a to bez ohledu na to, jaký "předmět" testujeme. Nemylme se, ale malý gambler nezřídka tápe při jiných činnostech, jež vyžadují "práci s počítačem".
Nicméně kritickým místem bude databanka úloh a tu mohou vytvořit pouze odborníci. Již samotná polemika kolem státních maturit dokazuje, že sestavení kvalifikované úlohy do celoplošného testování vyžaduje nadstandardní dovednosti a zkušenosti, tudíž dobrá vůle nestačí (zvláště v národě, který tak s oblibou znehodnocuje práci jiných). Bezesporu projekt EU PES může navýšit kompetence učitelů přenášet své dovednosti do elektronické podoby, nicméně prozatím se pozornost soustředí na výstupy pro interaktivní tabule a to je zrovna oblast, kterou v rámci celoplošného testování moc nezužitkujete.
Paradoxně by se tedy mohlo stát, že nejkompetentnější učitelé pro vkládání dat do centrální databanky úloh budou právě školští informatici. Ti ale většinou ověřují znalosti a dovednosti žáků "v informatice" jinak než formou testů. Dá se tedy očekávat, že vyvíjené prostředí pro toto testování jejich představy neuspokojí. Takže školský informatik pravděpodobně bude poptáván spíše v roli servisně-technické, což je povětšinou činnost silně zasahující do jeho "time-managementu". Nebude-li tedy tato poptávka dostatečně motivující (především finančně), pak i v tomto případě budeme čelit riziku demotivace či dokonce další frustrace informatiků na základkách.

Standardy ICT a informatiky

Máme-li hovořit o standardech v určité oblasti, pak se dle mého soudu jedná o naplnění dvou klíčových parametrů sledovaného jevu (oblasti, věci či činnosti):


  1. definováním závazných ukazatelů, charakterizující daný jev (řekněme „pravidla“)
  2. nastavením určité úrovně (řekněme „laťky k překonání“)

Pokud daný jev dodržel pravidla a překonal laťku, pak o něm bylo možné prohlásit, že je standardní. Standardy v našem vzdělávání však prozatím nemají vyprofilován ani jeden tento klíčový parametr - jen občas vyplují na odborně-mediální povrch a pak opět zapadnou.
Momentálně jsme opět na "vrcholu zájmu", takže budu vycházet z této skutečnosti a odkáži se na nedávno zveřejněný první návrh ICT standardu na portálu RVP.cz. Po jeho přečtení jsem nabyl dojmu, že něco není v pořádku a tudíž jsem se pídil po dalších informacích. Svůj postoj jsme pak "shrnul" v rámci diskuse, která je nad tímto dokumentem vedena na portálu RVP.cz. V zásadě jsem upozornil na to, že dle mého soudu nelze očekávat kvalifikovaný a nosný výstup, protože vstupy pro definování standardu neodpovídají aktuální potřebě ("zastaralý RVP ZV") a zároveň že "zakázka" na definování standardu ICT je spojována s "testováním" (což není zrovna nejvhodnější a ani zažitá metoda ověřování ICT gramotnosti).


Závěr

Máme-li se vážně zaobírat problematikou ICT gramotnosti a dalších digitálních kompetencí, pak je nutné nejprve definovat vizi, strategické cíle a nalézt adekvátní způsob implementace, které povedou k naplnění. Nevím o žádném dokumentu "z pera MŠMT", který bychom pro tyto dny mohli označit za strategický. Místo toho jsme byli od roku 2000 několikrát svědky, kdy prostřednictvím "školské ICT" byly úspěšně realizovány obchodní strategie, u kterých bylo vzdělávání na vedlejší koleji.
Máme-li se tedy konečně pohnout, pak musíme určit směr. Revize RVP ZV, na to navázané standardy a tomu přizpůsobené prostředí pro jejich ověřování je dle mého soudu výjimečnou šancí. Nevyčleníme-li však pro to potřebné zdroje (materiální, lidské a časové) a budeme-li to nekoordinovaně "lepit", pak je to hrozba.   Dopady takového postupu lze směle srovnávat s neblahými dopady "počítačových superprojektů" v předchozích letech či v současnosti.