Začněme školním večírkem
Školní večírky (dříve plesy) jsou vždy označovány jako společenská akce pro zaměstnance, rodiče, přátele školy a pozvané. Smiřuji se s tím, že nepatřím do žádné z těchto skupin (nejsem zaměstnanec, rodič, údajně ani přítel a nikdo mě nepozval).
Když se mě tedy žena zeptala, zda bych šel s ní na večírek, ve světle událostí posledních dní jsem to nepovažoval za dobrý nápad a upřímně se mi ani nechtělo. Nicméně jsem ženě řekl, že já ji rozhodně nebudu bránit v tom, aby na večírek šla a že v tom nevidím nic špatného.
Velmi si však vážím jejího rozhodnutí, že v takovém případě také nepůjde. Po sem stravitelné ...
V pátek však přišla má žena s informací, že po škole se nese, že jsem jí zakázal na večírek jít (a ani se mi nechce věřit, jaké formulace dotyční používají). Ke cti moji ženě slouží i to, že mi nesdělila původce této pomluvy. Sděluji všem pavlačovým aktérům, že jsem nic nezakazoval a dokonce jsem ji nabídl, že se o rodinu postarám a že klidně může jít.
Uvítal bych tedy, kdyby se daní "šiřitelé zaručených zpráv" omluvili.
Skončeme webem
Člověk by nad tím mohl mávnout rukou, že? Problém je, že "pavlačová politika" nabrala v roce 2010 nových rozměrů. Údajně je to se mnou doma k nevydržení, na děti jsem jak pes, počítače jsou u nás doma tabu - no hotové peklo. To pak není divu, že jsem pro vzdělávání dětí nevhodný a bylo by nejlepší, kdybych se školství vyhnul obloukem.
Takže místo toho, abychom v den večírku Šromoťáku měli pohodový večer, začal poměrně smutně - pro mě i pro mou ženu. Naštěstí doufám, že je to se mnou doma k vydržení, na děti jsem tak akorát a počítače pro nás nejsou tabu. Tak jsme se s mojí ženou rozhodli, že dokončíme její nový web, který chtěla s mou pomocí rozjet již dříve = nástěnku třídy 2.A.
Co k tomu dodat? "Pavlačoví politikové" úspěšně znevážili v regionu mé profesní kompetence, tak teď vráží klíny mezi mě a mé kamarády a dokonce do rodiny. Nad tím se prostě nedá mávnout rukou.
Žádné komentáře:
Okomentovat