15. 3. 2009

Krize ve škole - jak jsem se k ní postavil?

Tak zažívám první větší krizi ve škole, na které působím jako zástupce. Zjednoduším-li to, pak zaznělo Děkujeme, odejděte. Ještě je brzy na nějaké soudy a hodnocení, nicméně z pohledu krizového procesu máme za sebou fázi akutní. Přitom nemálo signálů nasvědčuje, že aktutní hrozba je zažehnána a čeká nás analýza (poučení) a reakce (řešení).

Vrátím se však k situaci, kdy krize překročila mez únosnosti a propukla v plném rozsahu. Nechci hrát žádného chytrolína, ale přece jen si dovolím několik rad - ať už pro sebe do budoucna nebo pro nějakého náhodného čtenáře. Nuže pár bodů, které mi pomohly zvládnout akutní stav:
  1. Nenalhávej(te) si, že se nic neděje. Naopak pojmenuj(te) to zřetelně - Je to krize!
  2. Přečti(těte) si o krizovém řízení z několika moudrých knih - Jinak řečeno Bez znalostní základny to nejde zvládnout!
    (drobná vsuvka pro fundamentální propagátory školské reformy - reforma ano, ale znalosti jsou nutnou podmínkou)
  3. Pamatuj(te), že:
    1. Chyba je vždy na obou stranách!
    2. Myslím(te)-li si, že chyba není na mé(vaší) straně, pak platí bod a!
  4. Nehledej(te) nepřátele, hledej(te) spojence!
  5. Krize je o emocích - na logiku a racionální myšlení zapomeň(te).
  6. Je-li to možné, hledej(te) pomoc u profesionálů! Pokud to bude za rozumný peníz, určitě se to vrátí.
A na závěr dvě (sebevědomá) moudra:
  1. Krize jsou nutnou součástí týmového řízení a spolupráce. Tedy je-li tým zdravý, krize dříve nebo později přijde. Krize je totiž jeden z projevů změny nebo jeden z impulsů pro změnu.
  2. Nastala-li krize, pak buď vás krize semele nebo vás výrazně obohatí! V prvém případě vnímate krizi především negativně, ve druhém primárně hledáte pozitiva.